Spánková obrna

Spánková obrna je stav zvláštní paralýzy mezi spánkem a bděním, doprovázený obvykle panickou hrůzou a vizuálními a hmatovými halucinacemi. Nastává buď krátce před usnutím a nebo při probuzení v průběhu spánku. Se spánkovou paralýzou má zkušenost cca 40% lidí a jejich zážitky jsou si jako přes kopírák navlas podobné. Tento děsivý zážitek trvá cca 5 minut a odehrává se zhruba takto:

• Spícího člověka probouzí zvuk, obvykle hukot jaký vydává zapnutý fén na vlasy.

• Zároveň začíná pociťovat zvláštní mravenčení, jakoby mu tělem procházel elektrický proud.

• Záhy člověk zjistí, že se nemůže pohnout a zároveň ho zachvacuje pocit panické nepopsatelné hrůzy.

• Vidí, vnímá místnost kde leží, nábytek, psací stůl, skříň. Neví co se s ním děje a přemýšlí, jestli je to co prožívá sen nebo skutečnost.

• Často cítí, že není sám ve svém pokoji, že je s ním tam ,,cosi“, nějaká zlověstná bytost. Někdy tu bytost vidí, často jako osobu s kápí na hlavě.

• A pak, ta bytost, nebo to neviditelné cosi se přiblíží k němu a usedá mu na hruď. Rdousí ho a tlačí. Je to nepříjemné. Tlačí mu do žeber, kroutí mu ruce a hrůza celého zážitku se umocňuje.

• Někdy je tento děsivý zážitek spojen se zvláštní sexuální zkušenosti, u mužů často vedoucí až k ejakulaci. Je nepředstavitelné pro toho, kdo to nezažil, že uprostřed této děsivé noční můry může dojít k vyvrcholení, ale prostě lze to.

• Poté příznaky odezní a zmatený člověk přemýšlí, jestli to, co právě prožil byl sen a nebo skutečnost.

Medicína tento jev vysvětluje jako stav, kdy se člověk částečně probudí, ale tělo ještě ne. Je to fáze, kdy mozek ještě nemůže komunikovat s tělem a je z toho zmatený. Probouzející člověk tento stav vnímá jako paralýzu a zachvacuje ho pocit strachu. Jelikož ještě není plně v bdělém stavu, dostavují se halucinace, člověk vidí stát u postele děsivé bytosti, cítí, jak ho rdousí neviditelné paže a podobně. Často prý ke spánkové obrně dochází u lidí s nedostatkem hořčíku v těle a fyzicky či psychicky vyčerpaných. Není to však podmínkou.

Spánková obrna provází lidi od samého počátku. Dříve se věřilo, že tyto stavy způsobují zvláštní bytosti, tzv. noční můry, morousové, či upíři. Byl to údajně upír, kdo sedl v noci spícímu člověku na hruď, tlačil ho a rdousil. Známé pití krve se až později stalo folklorem, pravá podstata upírů spočívala v tom, že v rdoušením a zužování spícího člověka mu odnímali životní sílu. Stačí se podívat do starých kronik, psaných okolo roku 1000 až 1300, kde jsou tahle svědectví zdokumentována.

Údajně, takhle spícímu člověku mohl škodit ale i jiný živý člověk. Tvrdilo se, že někteří lidé, ač už vědomě či nevědomě oddělovali ve spánku svá astrální těla proto, aby posléze napadli, jiného spícího člověka, který přitom zažíval výše popsané symptomy spánkové obrny. Těmto lidem se říkalo mory či morousové. Tvrdilo se, že mora je slabá a že ji lze i zabít, ale pak zemře i její fyzické tělo.

Toliko ke spánkové obrně. Ten zážitek je hnus, což potvrdí každý, kdo ji zažil. Jsou ale lidé, u kterých je zvědavost silnější a v okamžiku, kdy se u nich spánková obrna dostavila, ji zkoumají. Pochopili, že nepříjemné pocity a paralýza jim neublíží. Po několika příhodách se naučili to ,,cosi“ toho démona, návštěvníka ložnic ovládat. Prostě tu bytost poslali pryč a nebo si s ní dopřáli zvláštní sexuální zážitek, přirovnatelný snad k jakémusi astrálnímu S/m.

Ale zašli ještě dále. Když zjistili, že mají kontrolu nad situací, napadlo je zkusit opustit tělo. A ejhle, ono to šlo. Najednou zjistili, že plují po místnosti a pocit paralýzy zmizel. Zkusili projít stěnou a rázem se ocitli ve vedlejší místnosti. Často však při analýze tohoto stavu si řekli, že to přece není možné a v ten moment je to strhlo zpět do těla.

Pak jsou zde ale někteří, kteří zašli ještě dále. Naučili se astrálně cestovat, ale co dál? Kdo, nebo co byla ta bytost, která je ještě před nedávnem zužovala? ,,Dokážu být také nočním návštěvníkem cizích ložnic?“ pokládali si otázku.

A tak zašli ve svých nočních experimentech ještě dále. Stali se tím, co staří Slované nazývali morou nebo morousem, noční můrou, která sedne spícímu člověku na hruď. Svědectví nejsou tak četná jako u popisů příznaků spánkové obrny. Je to zřejmě způsobeno tím, že málokdo z postižených spánkovou obrnou má chuť to, co se mu právě děje, zkoumat a je rád když nepříjemný zážitek rychle odezní. Jeho opakování se  spíše děsí, než aby jej dobrovolně vyhledával. Takže uspět mohou jen ti odvážní, ti kteří překonají strach. Stanou se silnými a při svých astrálních výpravách se stávají těmi, které kdysi sami nazývali nočními děsy.